Na východních svazích Pyrenejí, pohoří, které odděluje Francii od Španělska, žije mezi Rousillonem a Katalánskem horský pony, někdy nazývaný kůň mérenský, ale známý také jako ariežský. Ačkoli se moderní svět s existencí tohoto ponyho seznámil pozdě, ve skutečnosti se jedná o plemeno starobylé. Například na rytinách a jeskynních malbách v nedaleké jeskyni Niaux, které nám zanechali lovci ze starší doby kamenné, vidíme koně (namalované dokonce černou barvou), kteří mají v zimní srsti charakteristický "vous" jako mérenský kůň. Pravda, v jiných obrazech zase někteří poznávají koně z Camargue a ještě jiné. Avšak o poníkovi z Ariege máme i písemné svědectví. Julius Caesar tohoto ponyho dobře znal a přesně ho popsal krátce před přelomem letopočtu ve svých Commentarii de bello gallico (Zápiscích o válce galské), napůl cestopisu, napůl reportáži o dobývání dnešní Francie...

Mérenský kůň je zřetelně potomkem divokých příbuzných tarpana. Někteří autoři se domnívají, že je potomkem vymřelých koní z poslední doby ledové, kteří jsou vyobrazení na stěnách francouzských jeskyní a vyznačují se výrazným vousem v zimní srsti. Ariežský kůň mívá skutečně v zimní srsti na dolní čelisti dosti dlouhý vous. To ovšem může být pouhé přizpůsobení drsnému podnebí, stejně jako chlupaté boltce, krátký rous na spěnkách a velmi bohatá hříva i ocas. V zimě mají tito koníci bohatou podsadu, takže se zdají huňatější. Ovšem za tisíciletí chovu pravděpodobně došlo k značným změnám, protože k zušlechtění plemene byli použiti jak těžcí tažní koně, tak dokonce arabská krev. Někteří autoři se však domnívají, že původní ariežský kůň byl již křížen se soumarskými klisnami v římských legiích.

Předkové ariežského koně žili na horských pastvinách patrně již dávno před přelomem letopočtu, protože antičtí autoři se o tomto koni zmiňují jako o velmi vyhraněném typu. Profil tohoto koně naznačuje příbuznost s tarpanem. Ariežský kůň se ustálil v poměrně nedostupné, úzce ohraničené oblasti a potřeby místních lidí se zřetelně odrazily v jeho vlastnostech. Tento pony byl především pracovní kůň, využívaný ve velmi nechůdném prostředí. Kůň pracoval především jako soumar a z těch dob si zachoval úžasný smysl pro rovnováhu, schopnost překonávat nejrůznější terénní překážky a vynikající orientační smysl. U tohoto plemene se ustálila černá barva, údajně proto, že ho používali pašeráci, pohybující se mezi Katalánskem ve Španělsku a mezi francouzským krajem Rousillon. Koně trávili většinu času na horských pastvinách, proto jsou velmi skromní, odolní vůči chladu, mimořádně houževnatí a netrpí téměř žádnými chorobami. Vytrvalost tohoto malého koně je tak velká, že jej ani stroje v posledním století z jeho horských pastvin a stezek nevytlačily. Dodnes tito koníci pracují v horských usedlostech, ale uplatňují se i při různých slavnostních přiležitostech v zápřeži, stali se totiž jedním z národních francouzských plemen a chovají se v hřebčíně v Tarbes, kde jsou podmínky podobné, jako v jejich rodných vesnicích vysoko v horách. Jedná se o vesnice Perles, Castelet, Savignac, Vaychis a Orgeix. Jméno Orgeix je dobře znám všem fandům skokových soutěží, protože jeden z nejlepších parkúrových jezdců, Chevalier d´Orgeix, se pro ně stal pojem. Plemenná kniha mérenského koně byla založena v r. 1947 s cílem uchovat plemeno, ale příliv krve za účelem zlepšení chovu rozhodně není na závadu. Tak se také v r. 1971 do chovu dostala arabská krev s cílem zlepšit exteriér tohoto koně.

Existuje zvláštní podobnost mezi pony z Pyrenejí a obdobnými plemeny z britských Pennin. V Penninách, dovolujících nevyhnutelné styky, žijí na jedné straně poníci dalesští a na straně druhé fellští. Podobná je situace v nížinách při pobřeží Atlantiku, kde žijí rovněž dvě plemena ponyů - malý pottok na západní straně v Baskicku a velký landais v zalesněných nížinách francouzských Landes. Jeho území zasahuje až na planinu Chalosse do povodí řeky Adour. Podobné zeměpisné podmínky jsou v oblasti, kde žije mérenský kůň. Soulanes neboli vysokohorská vrchoviště, velmi připomínající blata v Cumbrii, způsobila, že černý mérenský pony je skoro dokonalým dvojníkem britského fellského ponyho.